Na tenhle koncert se mi po pravdě vůbec nechtělo. Březen byl ve znamení jednoho nadupanýho koncertu za druhým, až jsem byl trochu přesycenej. Svou roli sehrál také neustávající vír hoven v podobě dluhů všeho druhu (od diplomky, bytu až k finančním dojebávkám), takže jsem silně váhal. Jenže již od časných ranních hodin bylo cejtit síru ve vzduchu, a v kostech potřebu, kterou nebylo možné ničím zaplašit. Potřebu po absolutní tělesné destrukci. Nakonec veškerá naslibovaná práce skončila zkurvenou prokrastinací, diplomku jsem nepsal a místo četby Heideggera jsem si pouštěl videa Magrudergrind na jutube, přičemž jsem vzpomínal na magické léto 2011 a mou první a na dlouhou dobu poslední návštěvu obscén extrém. Tam jsem tenkrát díky Doře hlídal gridcorový děti, a tam jsem taky poprvé tuto bandu viděl (hned jsem se zamiloval).

Nakonec jsem se tedy vykopal i přes skutečnost vyššího vstupného, kterej vlastně ale nebyl vůbec vysokej (za tři takovýhle bandy spíš gut). A musim říct, že jsem nelitoval. Přijel jsem sice trochu pozdě, neb na Krejcárku mi 136 ujela rovnou před ksichtem, takže sem do vopice běžel, abych stíhal Six Score, kteří měli začínat v půl deváté. Doběhnul jsem celej prochcanej, ergo jsem chytnul také solidní průtrž mračen, ale srát na to, aspoň jsem se zahřál. Navíc jsem tušil, že se tenhle scénář bude beztak eště jednou opakovat. Přišel jsem tedy něco po půl devátý a Six Score už buřili.

V sále našlapáno, zahuleno, zkrátka peklo. Chvílku mi trvalo, než jsem se aklimatizoval, ale po pár minutách si mě to bere. Kytarista sází jeden infernální riff za druhým, jede to jak totální king. A ta hudba!!!!! Celý to bylo promakaný a sevřený jak konstrukce jaderný ponorky. Ty krávo, takovej stroj na zabíjení. Takhle jsem nikoho snad eště neviděl hrát, prostě krutý. Čumim na to, jak se ten zvuk valí, jak to muchlá každou molekulu v baráku, jak kytaristovi a basákovi lítaj prsty. Fakt hustý. No byl jsem skutečně velmi nadšen. Technicky neskutečně namakaná banda, hutnej, agresivní zvuk, super songy. Je to metal, ale furt punk a to je to. V kotli to už místy doutnalo a probublávalo, ale zdaleka ne tak, jak by si tohle vyhlazovací komando zasloužilo. Po dlouhý době mě sere, že nemám sebou další prachy, bych si s chutí koupil desku i triko. Ale co, mrdat to!!!!!

Po SIX SCORE nastoupili PRIMITIVE MAN. No, nic jsem od týhle bandy nečekal, ale bylo to eště hroší než to nic, co jsem čekal. Dva tlustý chlápci a jeden straaaaašně pomalej a “přísnej” bubeník, co furt bouchal primitiv, přičemž se u toho tvářil, jak kdyby počítal integrály a vůbec mu to nešlo. Nevim no. Zvuk taky bídnej, projev znuděnej, celkově to bylo nějaký unylý a bez ducha. Co s tim. Tak jsme vypadli na cigáro a koukali na to bahenní utrpení eště chlivku z povzdálí, ale vůbec no. Kdyby to bylo zahraný aspoň s nějakým zápalem, nasraností a agresí. Kdyby to bahno bylo aspoň jako to vražedný bahno, co se valí při sesuvech půdy v Mozambiku, kde jim armáda nejdříve nasázela miny na zemědělskou půdu, a když se jim pak díky přívalovejm dešťům půda sesunula do údolí i s minama, tak chudáci rolníci lítali do vzduchu jen co vystrčili nos z baráku. Ale takhle to bahno teda neznělo. To nebyl případ Primitive Man, takže sorry..

Magrudergrind. Tak tady to naopak viselo ve vzduchu už od samýho začátku. Znáš to, takovej ten zelektrizovanej vzduch, napětí všude. Stojíme bokem na takovejch těch schodech a čumíme, jak kapela zvučí. Furt se jim nezdá zpěv. Dominik za náma už poskakuje jak hladovej šimpanz, neb je mladý a neklidný, pije hodně piva a má pak takovéto neurvalé pudy. Kapela je ready, zhasnou se světla a jeb ho! Od první sekundy to bouchlo jak v Bruselu. Pak už lítaly jen těla, ruce, nohy a hlavy. Hlavně ta sekunda zlomu: ten první akord, ten první úder do šroťáku, typičo. D. skáče z těch postranních schodů nám a ostatním rovnou na hlavy, a přes shromáždění punkových atlasů „doplave“ až do středu pitu, kde se rozjíždí totální mela. Tomu říkám idea krásy. Každopádně nemeškám ani sekundu a okamžitě se přidávám že. Jede to jak svině, chvílema lidi chcípaj (já teda chcípal fest), neb kapela svým drtícím nasazením systematicky ničil jednoho tanečníka po druhém (takovej ten případ, kdy tři chlápci vyříděj celej klub, hehehe). V průběhu křepčení došlo i na salto mortále z pódia!!!!! kurva, tohle nikdy nepochopim, klasický mošovací karate, kopačku do koulí či pěsťovku do oka. Takže hnus se vším všudy. Potěšující bylo, že jednou do rozbouřenýho kotle skočila i taková drobná punkerka, velkej respekt, pustit se mezi ty karatisty a vopičáky. Eště si vzpomínám, jak se Mitur někdy ze začátku setu zavěsil za takový ty nosný stropní trámy a začal se na nich houpat, po něm to začali opakovat další a další, takže to tam chvílema vypadalo fakt jak někde v pralese. A skákalo se. A plavalo se. Furt byl někdo ve vzduchu, celej koncert.  Kapele to hrálo jak svině, a měli to dost na pohodu: my tam jančili jak blbci, a voni se nám smáli, ale to je v pohodě. V tý jejich hudbě je to stejně zakódovaný tak hluboce, že to v lidech okamžitě vyvolává násilný reakce, i když se kapela culí. Na závěr BRIDGE BURNER a cover od NAPALM DEATH. Pičo, to už jsem fakt lapal po dechu a myslel na svou aortu, aby nepraskla. Ale nepraskla a já se tudíž také nerozletěl v temný vesmír.

Po koncertě se ze mě kouřilo jak z Malešický spalovny, domů jsem šel totálněprochcanej a bolavej. Ale ta katazrze a pocit štěstí pfffffff. Tudíž velký dík pořadatelům, zvukařovi, kapelám, a především všem, co tančili. Byl to svátek.