Kňouralův deník aka jak sem se zbláznil aka asi

Úvodem fakta, absolutně vůbec za žádnou cenu neovládám pravopis. Za druhý málokdy, spíš nikdy, si po sobě něco čtu. Takže pokud se ti bude zdát, že sem někde vynechal větu, nebo něco nedává smysl, tak se ti to nezdá. To co se tu chystám popsat je dost osobní a můj pohled na věc je už z podstaty dost subjektivní. Proč to píšu? Protože sem narcis kterýmu záleží jen na sobě.
Začalo to koncem března, po roce, kdy sem si myslel že sem se toho zbavil, mi přišla do práce exekuce. Dost mě to vzalo, trvalo mi dlouho než sem se toho zbavil a najednou mi přišlo že sem ztratil jak minulost, tak budoucnost. Možná by bylo dobrý na tomhle místě zmínit, nevim jestli mě znáš, že sem dlouhodobě nevyrovnanej člověk s dost nízkym sebevědomím, snad neoprávněně. Každopádně sem si musel vzít v práci na pár dní volno a v podstatě sem se zamknul v pokoji a nebyl sem schopnej pár dní vylízt, natož s někym komunikovat. Naštěstí mě po x-tý zachránil tatínek a já se za pár dní nějak srovnal a pomalu se začal zapojovat do života.

Asi tak o dva týdny později sem jel na ranní do práce a najednou mi došlo, že mi za chvíli bude devětadvacet a já si posledních šest, sedm let připadal akorát osaměle a v podstatě se nenáviděl. A že už nevěřim že by se to mohlo někdy změnit. Šéfovi sem napsal že sem zbytečnej a ať mě vyhodí, na Malostranskym náměstí sem to otočil a jel domu. Zahodil sem telefon do kouta a opakoval se ten samej scénář, s tim rozdílem že to trvalo dýl a tentokrát mě tatínek doopravdy zachránit nemoch . Po pár dnech jsem začal bejt schopnej komunikovat alespoň s jednim člověkem, říkejme mu třeba Pontus. Pontus je jednim z mě nebližších lidí a kupodivu sem ani neměl pocit, že ho svejma problémama obtěžuju, tak sem to s nim byl schopnej nějak řešit, nebo alespoň část těch věcí. Po třetí sem začal s terapií a naštěstí sem koečně narazil na člověka, kterýmýu se dokážu alespoň trochu otevřít. Začal sem po necelejch dvou měsících pít, ze začátku pomálu, dvě piva s Pontusem, abych konečně usnul dřív než v pět ráno. Za chvíli sem si už dával dvě piva sám, pak už dvě piva nestačili a já se pomalu vracel k tomu jak sem chlastal dřív.

To vyvrcholilo v den, kdy se Pontusovi narodil syn a měli sme to večer zapít. Já najednou musel odejít z baru ještě dřív než se tam Pontus ukázal. Doma sem vypil flašku vodky, rozkopal dveře a složil se po třetí, tentokrát definitivně. Co přesně následovalo není zas tak důležitý, hlavně to nedokážu popsat, celý tohle období mám v paměti jako jednu velkou rozmazanou šmouhu. A oddělit jednotliví vzpomínky od sebe dost obtížný. Každopádně sem strávil nějakou dobu u Pontuse. Po desvíti letech začal jíst maso, snad abych popřel sám sebe, a v den mejch narozenin moje šílenství dosáhlo vrcholu. Neuvěřitelně sem se opil a udělal pár věcí, který mi ještě nějakou dobu budou komplikovat život. Druhej den sem šel k tátovi, kde sem zůstal ještě nějakou dobu, než se srovnám natolik abych se vrátil domu. Proč sem se zhroutil po třetí taky popisovat nebudu, netýká se to jen mojí zbytečnosti a popravdě na těch třech událostech zas tolik nezáleží. Samozřejmě to byl nepříjemný a bude trvat než to na to zapomenu. Ale skutečnej problém byl někde jinde.

Když se několik let intenzivně snažíš od sebe odehnat všechny lidi, kterym by na tobě mohlo záležet. Když za pomocí chlastu unikáš do svejch fantazií a pomalu se problémama propíjíš na dno. Tak se pak asi nemůžeš divit že seš sám a v prdeli. Nejvíc mě rozčiluje, že sem to celou dobu věděl a nic s tim nedělal. Deprese, sebenenávist, samota a kvanta chlastu o samotě, nejsou zrovna ideální konstelací pro spokojenej život. Samozřejmě moch bych se vymlouvat na spoustu věcí. Například na matku se kterou, když řeknu že máme složitej vztah, tak je to vtip a na tisíc dalších věcí. Pravda je však taková, že je to všechno jen moje vina. Když sem si tohle uvědomil, nakoplo mě to k tomu abych s tim začal něco dělat. Tentokrát doopravdy a hlavně kvůli sobě. Ne abych zapůsobil na rodiče, holky, kamarády, nebo kohokoliv jinýho. Uvědomil sem si že to nemůžu prohrát, nejsem si jistej že bych přežil další takovej rok.

Tofužel je jedna věc se rozhodnout a druhá, to rozhodnutí následovat. Bude to dlouhej proces, sedm let života nezmizí za tejden. Vzal sem si z toho nějaký ponaučení? Rád bych tvrdil že jo, ale celý je to pořád dost čerstvý. Vim že nemůžu pít a spolu s terapeutem sem vymyslel jakejsi plán jak se dát dohromady, včetně nějakech záchranejch mechanismů. Pravda je ale taková, že se pořád střídaj dobrý dny s hodně špatnejma a když je víc těch špatnejch, tak piju. Časem se to snad nějak srovná. Na tomhle místě to ukončim, nemůžu teď pokračovat dál a pochybuju že bych se k tomu ještě někdy vrátil.

Respekt jestli si to dočet až sem, já to nečet. Ale to už víš.

micko

https://www.youtube.com/watch?v=tbsH6HeuvGg

 

Silence is Betrayal – benefiční koncert pro ASC Klinika – 23.4. Café Na Půl cesty

la femme

20/04/2016 nádražka bubeneč

HC – KREV zve na koncert:

20. 04. 2016 v Bubenečský nádražce

Postere krev

vystoupí

GEGEN WIND – V. KOLONA – HOLLYWOODFUN DOWNSTAIRS
START : cca 19:30
VSTUP : dobrovolný (ideálně 100,-)


hollywoodfun downstairs – pokroucená podivnost z nového zélandu. dlouhý turné, mlha kvasí. trochu jako metz.

https://hollywoodfundownstairs1.bandcamp.com/album/colours-of-soho-single

gegen wind – parádní grunge z bráníka. garáž u řeky, kotva.

v. kolona – “ty krávo, chotěbořský big black” . automatická rytmika, kytary a zpěv. opojnost myšlenek naivního anarchismu.

http://bandzone.cz/patakolona?at=info

Magrudergrind, Primitive Man, Six Score a uragán v Modrý Vopici

Na tenhle koncert se mi po pravdě vůbec nechtělo. Březen byl ve znamení jednoho nadupanýho koncertu za druhým, až jsem byl trochu přesycenej. Svou roli sehrál také neustávající vír hoven v podobě dluhů všeho druhu (od diplomky, bytu až k finančním dojebávkám), takže jsem silně váhal. Jenže již od časných ranních hodin bylo cejtit síru ve vzduchu, a v kostech potřebu, kterou nebylo možné ničím zaplašit. Potřebu po absolutní tělesné destrukci. Nakonec veškerá naslibovaná práce skončila zkurvenou prokrastinací, diplomku jsem nepsal a místo četby Heideggera jsem si pouštěl videa Magrudergrind na jutube, přičemž jsem vzpomínal na magické léto 2011 a mou první a na dlouhou dobu poslední návštěvu obscén extrém. Tam jsem tenkrát díky Doře hlídal gridcorový děti, a tam jsem taky poprvé tuto bandu viděl (hned jsem se zamiloval).

Nakonec jsem se tedy vykopal i přes skutečnost vyššího vstupného, kterej vlastně ale nebyl vůbec vysokej (za tři takovýhle bandy spíš gut). A musim říct, že jsem nelitoval. Přijel jsem sice trochu pozdě, neb na Krejcárku mi 136 ujela rovnou před ksichtem, takže sem do vopice běžel, abych stíhal Six Score, kteří měli začínat v půl deváté. Doběhnul jsem celej prochcanej, ergo jsem chytnul také solidní průtrž mračen, ale srát na to, aspoň jsem se zahřál. Navíc jsem tušil, že se tenhle scénář bude beztak eště jednou opakovat. Přišel jsem tedy něco po půl devátý a Six Score už buřili.

V sále našlapáno, zahuleno, zkrátka peklo. Chvílku mi trvalo, než jsem se aklimatizoval, ale po pár minutách si mě to bere. Kytarista sází jeden infernální riff za druhým, jede to jak totální king. A ta hudba!!!!! Celý to bylo promakaný a sevřený jak konstrukce jaderný ponorky. Ty krávo, takovej stroj na zabíjení. Takhle jsem nikoho snad eště neviděl hrát, prostě krutý. Čumim na to, jak se ten zvuk valí, jak to muchlá každou molekulu v baráku, jak kytaristovi a basákovi lítaj prsty. Fakt hustý. No byl jsem skutečně velmi nadšen. Technicky neskutečně namakaná banda, hutnej, agresivní zvuk, super songy. Je to metal, ale furt punk a to je to. V kotli to už místy doutnalo a probublávalo, ale zdaleka ne tak, jak by si tohle vyhlazovací komando zasloužilo. Po dlouhý době mě sere, že nemám sebou další prachy, bych si s chutí koupil desku i triko. Ale co, mrdat to!!!!!

Po SIX SCORE nastoupili PRIMITIVE MAN. No, nic jsem od týhle bandy nečekal, ale bylo to eště hroší než to nic, co jsem čekal. Dva tlustý chlápci a jeden straaaaašně pomalej a “přísnej” bubeník, co furt bouchal primitiv, přičemž se u toho tvářil, jak kdyby počítal integrály a vůbec mu to nešlo. Nevim no. Zvuk taky bídnej, projev znuděnej, celkově to bylo nějaký unylý a bez ducha. Co s tim. Tak jsme vypadli na cigáro a koukali na to bahenní utrpení eště chlivku z povzdálí, ale vůbec no. Kdyby to bylo zahraný aspoň s nějakým zápalem, nasraností a agresí. Kdyby to bahno bylo aspoň jako to vražedný bahno, co se valí při sesuvech půdy v Mozambiku, kde jim armáda nejdříve nasázela miny na zemědělskou půdu, a když se jim pak díky přívalovejm dešťům půda sesunula do údolí i s minama, tak chudáci rolníci lítali do vzduchu jen co vystrčili nos z baráku. Ale takhle to bahno teda neznělo. To nebyl případ Primitive Man, takže sorry..

Magrudergrind. Tak tady to naopak viselo ve vzduchu už od samýho začátku. Znáš to, takovej ten zelektrizovanej vzduch, napětí všude. Stojíme bokem na takovejch těch schodech a čumíme, jak kapela zvučí. Furt se jim nezdá zpěv. Dominik za náma už poskakuje jak hladovej šimpanz, neb je mladý a neklidný, pije hodně piva a má pak takovéto neurvalé pudy. Kapela je ready, zhasnou se světla a jeb ho! Od první sekundy to bouchlo jak v Bruselu. Pak už lítaly jen těla, ruce, nohy a hlavy. Hlavně ta sekunda zlomu: ten první akord, ten první úder do šroťáku, typičo. D. skáče z těch postranních schodů nám a ostatním rovnou na hlavy, a přes shromáždění punkových atlasů „doplave“ až do středu pitu, kde se rozjíždí totální mela. Tomu říkám idea krásy. Každopádně nemeškám ani sekundu a okamžitě se přidávám že. Jede to jak svině, chvílema lidi chcípaj (já teda chcípal fest), neb kapela svým drtícím nasazením systematicky ničil jednoho tanečníka po druhém (takovej ten případ, kdy tři chlápci vyříděj celej klub, hehehe). V průběhu křepčení došlo i na salto mortále z pódia!!!!! kurva, tohle nikdy nepochopim, klasický mošovací karate, kopačku do koulí či pěsťovku do oka. Takže hnus se vším všudy. Potěšující bylo, že jednou do rozbouřenýho kotle skočila i taková drobná punkerka, velkej respekt, pustit se mezi ty karatisty a vopičáky. Eště si vzpomínám, jak se Mitur někdy ze začátku setu zavěsil za takový ty nosný stropní trámy a začal se na nich houpat, po něm to začali opakovat další a další, takže to tam chvílema vypadalo fakt jak někde v pralese. A skákalo se. A plavalo se. Furt byl někdo ve vzduchu, celej koncert.  Kapele to hrálo jak svině, a měli to dost na pohodu: my tam jančili jak blbci, a voni se nám smáli, ale to je v pohodě. V tý jejich hudbě je to stejně zakódovaný tak hluboce, že to v lidech okamžitě vyvolává násilný reakce, i když se kapela culí. Na závěr BRIDGE BURNER a cover od NAPALM DEATH. Pičo, to už jsem fakt lapal po dechu a myslel na svou aortu, aby nepraskla. Ale nepraskla a já se tudíž také nerozletěl v temný vesmír.

Po koncertě se ze mě kouřilo jak z Malešický spalovny, domů jsem šel totálněprochcanej a bolavej. Ale ta katazrze a pocit štěstí pfffffff. Tudíž velký dík pořadatelům, zvukařovi, kapelám, a především všem, co tančili. Byl to svátek.

ŠAKARAKA VINÁRDE

kovadlina-cross-meč

V pondělí 15.2., přesně den po Sv. Valentýnu, se na Sedmičce odehraje první koncert kapely Kovadlina. V té se sešli členové Hanba, Tomáš Palucha, Repelent SS atd. a jejich jedinou ambicí je hrát punk rock. Ten pak bez diskuze hrajou další dvě kapely, které ten večer rozvibrujou Sedmičku. První jsou Crossfirefuckinhurricane, nekompromisní náhul, kterej zní jako Black Flag na speedu před tím než se z nich stala pouťová kapela. To tady opravdu nehrozí, zato hrozí krvácení z uší. A platí to i u Mečem Naplocho, kteří mají venku debutní singl zabíjející silou starých Dropdead, Los Crudos nebo Lärm. Naživo očekávejte zhruba dvanáctiminutové vyhlazení.

Vstup bude kilo a kouřit se bude venku.

JÍZDNÍ ŘÁD:

20:30 KOVADLINA
21:00 MEČEM NAPLOCHO
21:30 CROSSFIREFUCKINHURRICANE

https://www.youtube.com/watch?v=iRJYf6b03XM

HC KREV A PRAVĚ NOISE SECTION PRO KLINIKU

HC KREV & PRAVĚK NOISE SECTION ZVOU NA

AKČNÍ DEN PRO ASC KLINIKA

20. února 2016 – – NÁDRAŽKA BUBENEČ

v y s t o u p í:

VOLE – pogo pro feťáky (praha)
GODOT YOUTH – punk jak kurva!!! (brno)
BRÜNNER TODESMARSCH – hrubej chaos-punk (brno)

DIGITÁLNÍ SERVA D 651 – Improvizační pásmo experimentálních projektů (Pravěk noise section + The Prostory Revival + Hosté a náhodní kolemjdoucí). Přihlášení národní umělci budou slosováni do tří družstev. Tyto nově vzniklá hudební tělesa posléze vystoupí v náhodném pořadí.

http://praveknoisesection.blogspot.cz/
https://soundcloud.com/acidacid (prostory)

den pro kliniku
START cca 19:00
pak možná eště nějká diskoška
vstup dobrovolnej (doporučené jest kilo vzhledem k benálu z brna a pár kačkám pro přespolníky dépětsetšedesátjedničky). Vybrané prostředky poputují na podvratné účely a demolici policie čr.

díky čáu

VIOLENCE AGAINST VIOLENCE: Bubenečská nádražka 16. ledna 2016

stoned to death a hluch crew uvádí

křest společného mc HLINOMAZ / ENTEN OG ELLER

za spoluúčasti LIONEL DIXIT a 5. KOLONA

nádražka

NOVOROČNÍ BORDELY

mengeleeeeee

NA NOVÝ ROK SE BUDE
TANČIT VŠUDE!

Začínáme nové kolo bordelu, a rovnou totální zkázou. Na Kliniku 1. ledna 2016 dovalí italská raw punková smršť SANG. Katalánsky to znamená krev a tohle je skutečně velmi kvalitní hc krev. Kousavý zvuk kytar, hypnotický rytmy ve středním tempu a hrubej ženskej vokál. V srpnu vydali na LA VIDA ES UN MUS (vyšlo zde např. HANK WOOD and THE HAMMERHEADS, ANASAZI, HOAX, LOS CRUDOS, PRAG a další pecky) vynikající sedmi palec a nyní se chystají šiřit své negativní evangelium napříč Evropou. Pokud jsi byl/byla na podzim na koncertě ANASAZI a líbilo se ti to, tohle bude možná dost blízko.

O support se postarají CIRGUZ, energický punk-rock z Mělníka. Na Mělníku se už od dob ANYWAY vařil dobrý rokenrol a CIRGUZ společně s THE OXX jsou nejlepším důkazem, že mladý vlčáci v tomto kraji ještě nevymřeli!

Celý večer otevřou WHAT´S OUR NAME AGAIN? Mladá grunge smečka a jejich pětisongový set. Vzpomeň na gympl, kalení krabicáků a nekonečnou nirvánku. Bude bengál!

SANG: http://sangpunk.bandcamp.com/releases
CIRGUZ: http://bandzone.cz/cirguz
KLINKA: http://facebook.com/klinika451

START: 19:30
VSTUP: 100,- (kdo nemá, ať dá, co kapsa dovolí)

SANG NA KLINICE


01/01/2016
otevíráme nové kolo bordelu, tenetokrát na KLINICE. krom SANG, kteří snad přežijí svoje dekadentní vánoční tour, dovalí i mladá grunge parta WHAT IS OUR NAME AGAIN? jestli jsi chodil na gympl, poslouchal nirvánku a kalil krabicáky, toto bude přesně pro tebe.

do té doby davej hovado, ať nedopadneš jako tlusty chlap na fotce

tlusty

http://sangpunk.bandcamp.com/releases
facebook.com/klinika451

raw punk : SANG 2016/01/01 PRAHA PIČO

NA NOVÝ ROK SE BUDE
TANČIT VŠUDE

místo a support již brzy

do té doby: https://sangpunk.bandcamp.com/releases

trash ples