O Heavy Make-up toho vím v podstatě tolik, co jsem věděl před dvěma měsíci, když jsem si pustil jejich demo: https://www.youtube.com/watch?v=r8eNAcORpvI
Na netu o nich není v podstatě nic (což je sympatický), četl jsem někdy v zimě nebo ještě dřív jen jeden velice krátkej rozhovor v Maximum Rock’n’roll, ale takovejch rozhovorů je v těhle časopisech milión. A pak je tu ještě to, že jsou ze Švédska – a já mám v hlavě čip (říká se to v oboru teorie schémat), který začíná blikat, když vidím kapely ze Švédska. Hrál jsem se spoustou punkových a hardcorových kapel ze Švédska, hlavně v Německu a ve Skandinávii, když jsem ještě jezdil na evropská turné – a vždycky jsem s nima vycházel královsky, jak na osobní úrovni, tak politicky. Vždycky mi ale vadila jedna věc: že to, jak hrajou, je až moc dobrý, až je to prázdný (myslím tím, jak zvládají nástroje a jak zpívají).
Prostě všechno je jak má být, což je samozřejmě problém. Typický příklad: The Ghoulies, Švédové, který jsme na cestách potkali několikrát. Krásný lidi! Hráli neuvěřitelně dobře. Životní a politická filozofie naprosto stejná jako ta naše. Ale prostě… nebylo to ono. Pokud říkám, že „hráli až moc dobře“, asi to bude znít divně, ale nevím, jak to jinak pojmenovat. (Jak o tom přemejšlím, bůh ví, kam mě to dovede: ty vole, nebyli nakonec Anti Cimex, mimochodem taky z Göteborgu, stejně jako Ace of Base, In Flames nebo Skitsystem, musí to bejt zajímavý město, vlastně trochu moc učesaný? Že by Totalitär byli až moc autentický?) Takže ano, nesnáším předsudky – pokud mě znáte, tak to víte. Předsudky o národnostech jsou jeden z hlavních důvodů, proč je svět neustále v takový prdeli. A já? Ano, plny předsudků…
U Heavy Make-up mě ale tahle nemoc nepostihla. Všechno, co hrajou, jsi už někdy slyšel u jiných kapel, není tu nic, co by tě překvapilo. Ale prostě JE TO TAM, věříš tomu. Tahle kapela zní jako když fanoušci rock’n’rollu hrajou rock’n’roll, což je zhruba to, co děláme my všichni, že jo. Krásný chug chug chug riffy, spousta činelů, opakující se sloka, sóla na jednu strunu, žádný jasný záměr zpívat bez přízvuku, a hlavně se umějí držet zpátky. A texty? Posuďte sami.
Well I’m home alone
There’s no one that can hear me
I’m talking to myself
I got nobody to be with
I’m tired of my friends
I got nothing to listen to but the voices in my head
I got nothing to do
So I stay in my bed
(Carpe Diem – Home Alone)
Snažil jsem se sepsat o víkendu seznam legendárních demáčů, prostě demo tapes, který byly tak dobrý, že kapela pak už nikdy nedokázala zopakovat atmosféru, který dosáhli na začátku (určitě existuje nějaký blog na tohle téma). Výsledek byl seznam většiny lokálních kapel, který se nikam moc nedostali. A právě tohle je asi to, co mě zaujalo na Heavy Make-up: znějí jako kapela na začátku, která má zázračný štěstí, že TO prostě umí podat – možná jen shodou okolností, za půl roku se rozpadnou a je konec. Možná to tak není a oni už kráčejí po cestě slávy (což pochybuju, když o nich nemůžu nikde najít ani slovo), ale jde o ten pocit: ve čtvrtek uslyším kapelu, která zní jako všichni a nikdo, má pár demáčů a nikam to de facto nedotáhli, ale je to sakra silný a třeba za 10 let si někdo řekne (stejně jako já o kapele R’N’R na Sedmičce v 2006), že TAM BYL.
Torr
HEAVY MAKE-UP (SWE) + UNKILLED WORKER MACHINE
8. října 2015
Klub 007 Strahov
Vstup: 150 Kč
